Teplice - Baník 0:0

Po hrubě nevydařeném prvním zápase, čekal Baník i první výjezd. Stejně jako minulý týden se i nyní dalo čekat, že se značně posílenému Baníku konečně podaří urval tři body a začneme se vracet tam, kde patříme. Aby nebyli hráči unavení z cestování, jeli do Teplic už den předem s velkým odhodláním, vše změnit. Při nástupu byli přivítání hymnou a dokonce to vypadalo, že jím není lhostejné v jakých pozicích tabulky se ocitáme. Bohužel fotbal z obou stran bez nápadu s minimem šancí a musely z toho bolet oči i toho, kdo se nedíval na fotbal. Nejhlasitěji náš sektor ožil, když letěl centr do teplické šestnáctky a brankář jej v poklidu chytil do náruče před vyskakujícím naším hráčem. Je pěkné, že i takovou šanci dokážeme ocenit.

Začátek jara nám tedy vůbec nevyšel. Z reálných šesti bodů máme jeden a vypracovali jsme si snad 2 šance ve dvou zápasech. Smutné! Bohužel stále jde vidět, že v Baníku není něco v pořádku. Rozumný majitel je, peníze jsou, výplaty taky, předvedená hra horší než za Jarabinského…  Hlava mi to nebere. Ve středu nás čeká zápas, který nás může posunout o něco blíže vytouženému výjezdu do Evropy, tak snad hráči konečně krom dřiny předvedou i nějakou šanci a postoupíme do semifinále poháru.

Trápení v Teplicích sledovalo v sektoru hostů 343 Chacharů v jednotných čepkách, což se později ukázalo, že se nejednalo o jedinou naší jednotnost. Sektor byl ověšen vesměs vlajkami fanklubů a v závěru zápasu hořelo pár ohňů, což v zaplněném sektoru vypadalo dost dobře.  Doping lze zařadit do kategorie lepších, ale někdy byl ten mráz opravdu poznat. Snaha, ale určitě nechyběla a špatné to určitě nebylo. Díky všem!

Po zápase se přesouváme do vlaku, po cestě někteří navštíví obchod, přinesou nějakou láhev a tak není o zábavu nouze. V Praze narážíme na skupinku sparťanů ale fizli jsou proti jakékoliv zábavě, proto je alespoň jednomu sparťanovi domluveno zlomením nosu, v jakých barvách se chodí po Praze, když projíždí Baník.  Po odjezdu z Prahy začínají průvodčí připomínat, že nám jízdenky platí jen do půlnoci a již v Kolíně se snaží vyklidit část posádky vlaku ven. Všichni však nastupují zpět do vlaku, který se celkem rychle rozjíždí. To samé se opakuje v Pardubicích, kde už ale jsou venku všichni Chachaři. Průvodčí ještě snad 10 minut někomu telefonuje, chvíli to vypadá, že snad budeme moc zpět, fízli jsou nasraní snad stejně jako my, vlak se ale rozjede a my jdeme hledat prostor, kde strávíme následujících 6 hodin. Po Pardubicích se pohybuje snad 150 Chacharů, kteří se ubytovávají  v místních nonstopech a diskotékách.

Naše skupinka nejprve sedí v hospodě s celkem špatným přístupem hospodského, který navíc brzo zavírá a my musíme hledat další řešení. Naštěstí nedaleko od nás zavírá nějaký chlápek hospodu a sdělujeme mu naší situaci, po chvíli nám otvírá a začíná JAZDA!!! CENZURA – pokud jsi fízl, který nás šest hodin hlídal, raději nečti. V téhle hospodě se začaly dít celkem nepochopitelné věci. Ihned máme na stole na účet podniku litr Morgana, rum a několik coca col. Vše je až tak divné, že několik lidí raději odchází pryč. Ukazuje se ale, že barman nám chce jen udělat radost v těžké životní situaci a nenechá nás 6 hodin v Pardubicích, na konci výjezdu, platit! Po chvíli nám ukazuje, jak se šňupe vodka, což ihned každý má potřebu vyzkoušet. Pouštíme si hudbu dle svých potřeb a rozjíždíme nepochopitelnou show, člověk by se až divil, kdy se v nás ještě bere tolik energie. Pije se úplně vše, co teče, jsme sliti vším možným a z peněženky neubyla ani koruna. Největší šílenství přichází, když na zamčený bar klepe nějaká místní slečna a se slovy "doufám, že všichni stojíte za to, když už jsem tu za váma přišla"  začíná tančit. Netrvá dlouho a pokřik "Kdo je v tričku, ten z Opavy" plní svůj učel a my se můžeme dívat na prsa jako z pohádky. Za takové dary by se určitě nestyděly ani holky s červeným diplomem. Ty se mi budou ještě hodit! Pokřik "Ukaž piču, dám ti jabko" bohužel už zůstává bez odezvy. Blíží se 6:20, tedy čas, kdy nám má odjet vlak, fotíme se tedy před nejlepším barem na světě, na cestu dostáváme další láhev. Někteří ještě zvažují, že by zůstali do dalšího vlaku a první si nechali ujet, ale bylo nám jasné, že pokud neodjedeme hned, neodjedeme ani za hodinu, ani za dvě, ani večer a zůstaneme v baru až do středy, kdy v Boleslavi hrajeme pohár. S těžkým srdcem a slibem, že se ještě někdy ukážeme, opouštíme pana barmana a pardubickou slečnu. KONEC CENZURY, MŮŽEŠ ČÍST. Nasedáme na vlak (já konkrétně dobíhám, protože jsem si na poslední chvílí vzpomněl, že je ráno a nemám snídani),  odjíždíme směr Ostrava, kde většina vyčerpaných mizí domů. Čtyři nesmrtelní se vydávají na pokračování a vyjíždí směr Zabrze, kde nasedají do jednoho ze tří speciálních vlaků narvaných fanoušky Górniku a odjíždí směr Wrocław.

BANÍČEK, VÍTĚZ POHÁRU!!!