Plzeň - Baník 3:0 "Terárium hosté"

sepsal: Diego

-------------------------------------------------------

P.S: Chachaři, kteří četli již nový Bazal asi zaznamenali, že v sekci "Rozhovor" chybí část jedné odpovědi, která se nám nedopatřením schovala za fotku. Tímto se zpovídanému Očovi velmi omlouváme a zde Vám přinášíme kompletně zodpovězenou otázku. Těm z Vás, kteří už rozhovor četli, bude asi nynější celý text dávat větší smysl :-). A pro ty kteří ještě Bazal nemají nebo se rozhodují, zda-li si ho vůbec koupit... Můžete následující řádky brát jako ochutnávku toho, co Vás vše v novém čísle čeká.

Od výjezdů už asi nebylo daleko k silnějším emocím, pamatuješ si, kdy jsi se prvně zapojil do nějaké fotbalové šarvátky? 
První konkrétní šarvátku si vůbec nevybavuju. Možná to byl zápas na Slávii na jaře 94. Fotbalovou šarvátkou se to ale moc nazvat nedá, tam to byla jednostranná záležitost. Do našeho sektoru tam naklusali sparťani, ale co jsem pak slyšel, odpor z naší strany nebyl až na pár jedinců prakticky žádný. Já byl zrovna v tu dobu ještě s jedním týpkem a jednou holkou za hlavní tribunou pro cigára. Tam jsme narazili na dva mladé skiny (maximálně v mém věku) v družném rozhovoru s osádkou vedle stojícího policejního auta. Došlo na krátkou slovní výměnu názorů, načež do mě jeden z těch dvou vyskočil a když se k němu vzápětí přidal i ten druhý, bylo mi jasné, že se můj kolega okamžitě vypařil. Když strážci zákona viděli, že jsou ti dva zaskočeni mým aktivním odporem a už proti sobě jen stojíme, jeden vylezl z auta a vyhodil mě od tama. Hlavní část naší nezvané návštěvy jsem pak potkal nahoře na schodech už v našem sektoru. Vůbec jsem si jich nevšiml, nenapadlo mě že by to mohli být oni a vesele jsem si to kráčel do schodů přímo k nim. V džísce a s delšími vlasy jsem neunikl pozornosti holohlavého hloučku, kde byli všichni snad o hlavu větší než já. Po zhruba dvouvteřinovém souboji jsem skončil na zemi a kluci na mě hned začali testovat svý těžký boty, až nahoru zavázaný. Další den, když se mi masáž pěkně rozležela, jsem si musel vzít v práci volno, protože jsem se nebyl schopen dopravit ani do práce, ani k lékaři. Nakonec mi ještě přidal od cesty policajt, který tam celou dobu stál s nimi a přišel mě „vysvobodit“. Celé to pak pro nás skončilo obrovskou ostudou. Sparťani se nad námi začali znovu srocovat a my se stahovali dolů k plotu. Během chvilky jsem se otočil a někteří od nás už byli za plotem a plno dalších na něm, takže jsme je nakonec následovali všichni. Neviděl jsem tam padnout jedinou ránu, sparťani většinou jen stáli a smáli se nám do ksichtu. Nebo spíše do zad. Kolem hřiště jsme byli odvedeni nejprve naproti do sektoru domácích(ano, do kotle Slávie) a nakonec ještě během zápasu do autobusu a pryč. Baník tehdy nebyl zrovna v nejlepší chuligánské kondici, to se ale naštěstí mělo relativně brzy změnit.