Plzeň – Baník 2:0 „Pocta legendě“

S přípravami výjezdu do Plzně začali ostravští zhruba tři týdny před samotným zápasem. Nápad, jak alespoň symbolicky složit poctu Evženu Hadamczikovi, nosíme v hlavách už nějaký ten pátek. Do výroby se posílají jednotné šály, samolepky, objednává se smuteční věnec. Hlavně však začínají nákupy materiálu a práce na choreografii.

V pátek před výjezdem do Plzně, tedy přesně v den kdy od tragické trenérovy smrti uplynulo třicet let, vyráží pětice ultras Baníku navštívit místo jeho posledního odpočinku. Na hrobě se krom zapálených svíček objevuje i velký modrobílý věnec se vzkazem „Vzpomínáme, Chachaři“. 

V nedělním ránu počet Slezanů na perónu nevypadá 2x nadějně a všichni přítomní se obávají početního fiaska. Mírný šok přichází pro Chachary ve vlaku! Dozvídají se totiž, že s nimi na cestu vyráží i předseda nejmenované fotbalové asociace. Co však způsobilo větší šok než samotná přítomnost této postavičky bylo její chování. Opět se v praxi osvědčilo staré heslo „káži vodu, ale piji víno“. Jako jediný z celé výpravy vyrazil bez lístku na vlak, či-li jako černá svině. Během cesty konzumoval neskutečné množství alkoholu a „zlil“ se (rodiny s dětmi odpustí) jako prase. Válení po zemi a škemraní o další láhve alkoholu v jiných oddílech vlaku snad nebudeme ani zmiňovat. O to větší asi bylo pro něj překvapení, když jako jediný z celé výpravy zůstal před branami sektoru díky neúnosně vysoké hladině alkoholu v tuku. Poté tohoto chudáka odmítli vpustit i do VIP lóže a nyní mu leží na stole složenka s plzeňské záchytky.    

Vlaková skupina se zjevuje zhruba hodinu před výkopem po bezproblémovém přesunu městem v sektoru hostí. Ploty a zábradlí ozdobují čtrnáctkou zástav v níž hraje prim šitá vlajka „FC Baník Ostrava“. Zcela mimořádně je na vlajce překryt klubový znak, který je nahrazen obouručkou s portrétem muže, kterému patřil celý tento výjezd. Mezitím se distribuují jednotné šály pro celý sektor. Škoda, že někteří měli problém tuto šálu koupit. Výmluvy typu nemám kilo, ale pak vás člověk vidí s flaškama chlastu v ruce si příště strčte za klobouk. A hlavně už nebrečte proč nemůžeme mít 100% jednotný sektor jako např. některé tábory v Polsku. Odpověď je jednoduchá, kurvíte si to sami!!!

Zápas začíná, zpívá se hymna (vyjimečně bez zdvižených šál) a čekáme na poslední opozdilce, aby se všichni mohli účastnit připravené choreografie. Ta přichází na řadu v patnácté minutě. Po horoucích apelech do megafonu, aby vše vyšlo jak si člověk Hadamczikova formátu zaslouží, začínáme: Nejprve se v rukou fanoušků objevují tři pod sebou seřazené nápisy „5 Sezón…“, „2x titul, 3x 2 místo“, „74x doma bez porážky“.  Poté celý sektor zahalí 21x14 metrů velká plachta s podobiznou trenérské legendy Baníku Ostrava. Portrét ještě po stranách doplňuje dobový znak klubu a mistrovský pohár s dvěmi prosvětlenými hvězdami odkazující na získané tituly. V horních patrech tribuny choreografii na níž bylo použito 29 různých odstínů barev, doplňují žluté ohně. Po stažení plachty má celý sektor nad hlavami jednotné šály s Evženovým jménem a podobiznou, mezi nimiž ještě zůstane odpálena jedna černá dýmovnice. Produkci odměnil bouřlivým potleskem celý stadion, líbila se dokonce i masovým médiím. Máme podezření že dokonce i těm, kteří vystavují nesmyslné zákazy choreografie a pyrotechniky.

Co se týče fandění, to bylo jako na sinusoidě. Lepší chvíle, střídaly horší. Celkově z našeho hlasového projevu vyšel zhruba průměrný výjezdový doping. Škoda, při obsazení sektoru 369 hlavami mohlo být značně lépe. Jak už bylo zmíněno na začátku článku, náš počet vypadal na výjezdovou ostudu, která se naštěstí nekonala.

Po děkovačce jsou ostravští drženi poměrně dlouho před sektorem hostí, aby byli následně zmateným kordonem policistů odvedeni zpět na nádraží. Cestu nazpět, už bez předsedy, každý trávil po svém, většinou nerušenou zábavou. V Praze jsou dokoupeny zásoby a uháníme po kolejích do Ostravy.