Opava - Baník 0:2 "Derby je naše!"

Hlavní událost pro fanoušky Baníku, tedy Slezské derby, vyšlo v jízdním řádu ligy už na čtvrté kolo. Před rokem, kdy Opava postoupila zpět do ligy, se všude na internetu už týdny dopředu objevovaly články o nebezpečnosti utkání. Najednou nic. Pár dní před zápasem se začaly pomalu vynořovat ty obligátní články o tom, ať nikdo nechodí ven apod., ale o žádnou mediální hysterii se tentokrát nejednalo. Co se týče lístků, tak opavský klub vyšel opět jako loni vstříc a přidělil nám 16 % kapacity stadionu, což je 1009 lístků.

Páteční termín a prázdniny nebyly zrovna nejlepší okolností při prodávání lístků, jelikož spousta lidí již měla zarezervované dovolené nebo byli v práci. Okolo 700 lístků si rozdělili Ultras a CHzB, zbytek pak pustil klub do volného prodeje. Oproti minulému výjezdu byl opavský klub i vstřícný ohledně choreografie, která nám byla povolena. Na výjezd je opět vyhlášený černý dresscode a jednotné šály dle motivu vlajky „OSTRAVACI“ za 100 Kč.

Přichází den D a celý Svinov se okolo třetí hodiny odpolední zbarvil na černo. Speciál odjíždí nezvykle včas a ani ne za půlhodinku jsme v Opavě. Tam nás vítá tradiční zástup antonů a vyrážíme směr stadion. Během pochodu se nic zajímavého neděje, jediné vzrušení tvoří čumilové v oknech, na které se valí hromady pokřiků. Při vstupu nečekala všechny tradiční jedna kontrola, ale následovala i druhá – a sice ta naše, kde si každý měl zakoupit jednotnou šálu. Dle počtu prodaných šál se do sektoru dostalo 1030 osob. Podpořilo nás 46 přátel z Katowic - díky!

Pohled na tribuny Městského stadionu v Opavě nevypadal jednotně. Domácí měli vyhlášenou jednotnou žlutou, avšak čím dále od kotle, tím méně lidí plnilo jejich dresscode. U nás naštěstí, když se řekne bílá, tak je opravdu 99% stadionu v bílé. Domácí hlásili vyprodáno, ale oproti poslednímu zápasu v Městských sadech zívalo dost míst prázdnotou. Na začátku zápasu je hymna nezvykle odzpívána bez pozvednutí šál, jelikož efekt šál se uchovává na pozdější chvíli. Naše první prezentace je připravená hned z kraje zápasu. Pod sektorem je vyvěšen transparent „POD KOPYTY KONÍ ZHYNE VÁŠ KLUB“, kdy na obou koncích jsou zuřivé koňské hlavy. Ten doplňuje plachta ostravského znaku, ve kterém kůň svými kopyty ničí znak SFC. Všemu asistují stříbrné kartóny, náhrobky s nápisem SFC, černé dýmy a stroboskopy.

Ve 20. minutě se ujímáme vedení na hřišti gólem Smoly, který z Opavy dorazil přes léto a s oslavami gólu nijak neotálel. A kdo neotálel, byli i domácí, kteří moment po naší prezentaci začali se svým choreem. Transparent „KRÁL BEZ HRADU NENÍ KRÁLEM“ doplňovala zprvu jen žluto-modrá kartoniáda. Poté vzešla plachta brečícího krále nad zničenými Bazaly. Po chvilce v sektoru domácích vyměnili kartóny za mávací vlajky a krále za předělaného šaška z našeho chorea. K tomu domácí odpálili několik ohňů.

Po naší prezentaci je vyvěšena jen vlajka „OSTRAVACI“ a černé igelitové pásy, k čemuž celý sektor zdvihá šály se stejným motivem a ze zdola se jedná o krásný pohled. Během první půle se domácí dvakrát radují z gólu, ovšem zbytečně, protože všechny byly neuznané. A tak končí první půle příznivým stavem pro nás 1:0. Po stránce dopingu nejsou domácí během našeho fandění v našem sektoru vůbec slyšet, což je oproti našemu poslednímu vystoupení v Opavě velké zlepšení.

Do druhé půle už vstupujeme s celým ovlajkovaným sektorem. Na plotě visí „VLAJKONOŠI DOMÁCÍ“, „OSTRAVACI“, „ORLICE“, „ULTRAS“ a „CHACHAŘI“. Na plotech u vstupů jsou vyvěšené zástavy „EVŽEN HADAMCZIK“, „ULTRAS GieKSa“ a „SLUŠOVICE“. Postupem času vyvěšujeme transparent narážející na fórky opavských ohledně naší bídy s bývalým majitelem „ZA ŠAFARČÍKA JSTE SE NÁM SMÁLI, S DRASTÍKEM JSTE TO TAKY NEVYHRÁLI! UŽ TO NENÍ PRDEL, CO?“.  V 82. minutě vsítil Azevedo druhou branku Baníku a v našem sektoru se spouští oslavná pyroshow. V druhém poločase pokračovalo naše fanatické fandění, které nedávalo domácím moc šancí k tomu, aby byli slyšet.

Utkání končí 2:0 pro Baník a začínají oslavné chorály typu „CHACHAŘI, DERBY JE NAŠE“. Při děkovačce je radost patrná na obou stranách a hráči ji zvládají i bez pomoci kustoda, který stál tentokrát na druhé straně. Po vtipné příhodě, kdy hráči popletli slova opakovačky, se vyměňují šály a dresy. Na konec děkovačky dorazil poděkovat i samotný Václav Brabec. Hráči se vydávají spokojeni do šatny a my spokojeni zpátky na vlak. Během pochodu na nádraží se opět nic zajímavého, tedy kromě klasických provokací kolemstojících Opaváků, neděje. Po cestě do Ostravy se z jednoho vagónu stává disco vagón a oslavné písně znějí v baníkovských hospodách, až do brzkého rána.

sepsal: Diego