Bazal - recenze na poslední čísla

Pro většinu z Vás asi nebude překvapením, když napíšeme, že na tribunách se spolu s fanoušky ukazuje i jejich fanouškovský zin, Bazal. Chacharské tištěné médium vstupuje do svého devětadvacátého roku života. Za svůj pobyt na scéně prošel "nejstarší zine - nejlepších fans" opravdu bouřlivým vývojem. Poslední velký "třesk" přišel ke slovu v létě roku 2016, kdy se poprvé na stránky zinu podívaly barevné stránky a také se značně rozrostl obsah, který předtím v zinu zcela chyběl. Počet vydání se ustálil na čtyřech za rok, co se prozatím ukazuje jako optimální. Proč Vám to zde všechno píšeme? 

Chceme Vám totiž předložit recenze, které dorazily na naši adresu v uplynulém roce. Většinou jsme totiž pouze slýchali z úst co je a není "na piču" v novém čísle. Zároveň budeme rádi, když i vy ztratíte pár řádků hodnocením našeho zinu. Zároveň pokud má někdo touhu se v dnešní době "internetových chytráků" prezentovat psaným slovem, které jen tak z modrobílé historie nevymaže výpadek sítě, mile rádi nové spolupracovníky uvítáme v našem týmu. Ozvat se můžete na e-mail ondra@chachari.cz nebo se zastavte u známých postaviček na fotbale. A vůbec nejraději budeme, když si po přečtení následujících hodnoticích řádků, k nám najdou cestu i další noví čtenáři.

Bazal je v Česku v současné době nejdéle vycházejícím fanouškovským médiem. Kromě Chacharů vydává tištěný zin pravidelně ještě parta fanoušků z Jablonce. V minulém roce, po jedenáctileté pauze opět procitl k životu celorepublikový zin "Football Factory". Tímto však chudý výčet "fungujících" zinů na fotbalových tribunách končí. Nebylo však výjimkou, že jednotlivé tábory, především z hlavního města, vydávaly hned několik zinů najednou... V tomto směru česká scéna znatelně pokulhává například oproti Němcům, kteří se v "zinaření" vyložené vyžívají a většinu informací prezentují právě tam. Weby jim slouží pouze jako galerie fotografií... Věříme, že společnými silami se nám podaří naši vydavatelskou tradici zinu udržet co nejdéle.

Pro úplnost doplníme, že recenze lze taktéž nalézt ve výtiscích Bazalu číslo 157 a 159. 

Jednomu z ruských groundhopperů, který má také zálibu ve sbírání ruzných fanouškovských zinů, se dostal do rukou náš Bazal. Zde si můžete přečíst, co si o našem plátku myslí „Yuri“, kterého třeba naleznete ve světě internetu zde: 

BAZAL, jehož první číslo vyšlo v roce 1990 je skutečný mastodont mezi fanziny. Kromě toho, že to není zin zaměřený na celou fanouškovskou scénu, ale pouze klubovou, měl by být viděn v úplně jiném světle. Poté, co jsem prozkoumal číslo 152 (2017), č. 153, č. 154 (oba 2018) a č. 156 (2019), které jsem měl k dispozici, jsem dospěl k závěru, že se jedná o velmi dobrý časopis. Pod obálkou se skrývá hodně pestrého a velmi zajímavého materiálu, věnoveného hlavně ultras „Baníku“ a jejich přátelům z polských Katowic. Nejvíce mě zaujala účetní zpráva, kde jsou zveřejněny příjmy, výdaje a načrtnut aktuální zůstatek finančních prostředků v čapce. Velmi zábavná matematika. Je to asi poprvé, co něco takového vidím.

Další zajímavou věcí je statistika baníkovských fanklubů, které dokonce mezi sebou soutěží v počtech na výjezdech. Tradiční zápasové reportáže, historická rubrika, rozhovory - to vše v časopisu také najdete. Ale samozřejmě Chachaři kromě svých zápasů a aktivit, informují čtenáře o dalších novinkách ze světa ultras. Například vypráví o podpoře národního týmu, sledují úspěchy a selhání konkurenčních táborů. Černobílé stránky obsahu jsou relativně skromné, ale dobře udělané. K dispozici je barevná obálka a prostřední dvojstrana s fotografiemi. Takový fanzin, který vychází jednou za čtvrtletí, je skutečným darem pro jakýkoli tábor.

Dobrá práce!

Už podruhé v tomto roce Vám přinášíme recenzi na náš plátek. Tentokrát se hodnocení naší chacharské tiskoviny ujal člověk, kterého znají především starší Baníkovci, nyní spíše lidé aktivně se účastnící hokejové scény v Česku. Jelikož tyto věty nebyly psány na svobodě, ale za zdmi vazební věznice, posíláme za redakci plnou podporu, ať vše již brzy dobře skončí. 

Někdy v těchto měsících či týdnech to bude přesně 20 let, co jsem si koupil svůj první Bazal. Určitě od Kybyho, určitě někde nedaleko dominanty Bazaů, čili nedaleko hodin, určitě z Kybyho legendární igelitky. Fanzin Bazal měl lví podíl na vytváření mého vnímaní světa fanoušků, Bazal mne fanouškovsky formoval, byl pro mne inspirací, abychom od podzimu roku 2001 vydávali v Havířově náš fanzin Ekipa. Ale zpět do současnosti. V ruce držím červencové číslo roku 2019, pojďme si v něm zalistovat, pojďme se podívat, co Bazal čtenáři nabízí dnes, 20 let poté, co jsem jej hltal poprvé.

12 barevných stran s fotografiemi z prezentací Chacharů potěší každého, kdo fotbal v hledišti žere neméně než na hřišti. Prolog četníka „Kryšota“ je tradicí, tradice by se měly ctít. Tenhle prolog si vždy přečtu rád, na rozdíl od některých prologů v jiných zinech není dlouhý (dlouhý prolog „každý“ přeskočí), je věcný, jeho zařazení má své opodstatnění.

Následují reporty různé kvality z ligových a pohárových zápasů Baníku, nechybí ani pohled na dvě utkání Baněk. Také to máte tak, že když Bazalem listujete napoprvé, podíváte se nejprve, kdo report napsat a až poté jej buď čtete, nebo si jej necháte na potom?  I já mám v Bazalu své oblíbené autory :-).

Na tomhle zinu se mi líbí grafická přehlednost, čistota i jasná šablona. V tomhle se mi třeba Bazal líbí ví než „konkurenční“ Football factory, však je mi jasné, že je to věc vkusu, co člověk, to názor.

Ale pojďme dál, na následujících stránkách si můžeme přečíst články ze zápasů GieKSy. A ačkoliv v tomhle čísle zrovna nebylo moc o čem psát, je správně, že družba má v zinu svůj prostor, své místo, třeba i touhle blbinou dává Baník najevo, že ... že GieKSa – Baník.

Dále nechybí popisky toho jak se Chachaři bavili v létě, některým možná přijdou vhod i dva reporty z utkání české reprezentace, které v tomto zinu plného Baníku mohou být příjemným rozptýlením.

Nyní se dostáváme zhruba do poslední třetiny tohoto čísla, které kvalitu dosavadní části zinu ještě posouvá. Proč? Pokud na Baník chodíš pravidelně, tak tě reporty až tak nepřekvapí, protože to prožíváš na vlastní kůži. Jenže poslední třetina zinu nabízí něco, čehož mnohdy sám nejsi aktérem, mnohdy se dozvíš věci, které jsou pro Tebe zcela nové.

Vše začíná neskutečným článkem o mistrovské sezóně. Kdo tuto sezónu zažil, mačká slzu. Kor když celé povídání vychází z Kybyho pera, která všemu, co napíše, dá svou osobitou přidanou hodnotu. Báječný článek. Dále nechybí rozhovor, který by měl každý moderní zin obsahovat, zde strašně moc záleží na autorech, koho si k rozhovoru přizvou. Protože volba zpovídaného je alfou omegou případné kvality rozhovoru.

Spousta z Vás jezdí za fotbalem po Evropě, takovým určitě přijde vhod rubrika „Navštívili jsme“, fotbalovým groundhopperům ti tase trochu rozšíří obzory... Asi nejmenší smysl ze všech rubrik mi dává stalo se v Česku, dovedu si představit, že v dnešním tvrdém internetovém konkurenčním prostředí ji kde kdo přeskočí. Na druhou stranu - i ona si mnohé své čtenáře určitě najde, nejednomu Chacharovi pomůže ve všeobecném přehledu, že není jenom Baník :-). Já patřil mezi ty, kdo „Stalo se v Česku“ přeskočil, protože jsem věděl, že se blíží „naše vlajky“, má možná nejoblíbenější část Bazalu. Tohle žeru. Poznávání toho, jak které legendy ligových stadionů vznikaly, kde visely poprvé, jak jsou na tom dnes apod. Vlajka je hlavní prezentací ekipy. Pokud se já prezentují občankou, pak fanouškovský tábor se (na první dojem) prezentuje vlajkou.  A není nad to, znát jejich historii.

Na „našich fanklubech“ si pošmáknou milovníci statistik. Ať mi nikdo neříká, že i díky tomuto, této jedné stránce, nemá každý fanklub o jednu motivaci navíc, aby hecoval své počty na výjezdech. Je to stejné, jako když tvrdím, že kdyby se celorepublikově a kvalitně dělala nějaká „ultras liga“, jednotlivé tábory by měly o motivaci víc tvořit, opravdu si to myslím.
Ale zpět k Bazalu, protože obracíme poslední listy. „Glosa“ je nevděčná rubrika. Takový dost delší „prolog“. Já ji napoprvé nečetl. Ne že by ta dnešní nebyla kvalitní, to v žádném případě, ale pokud člověk louská Bazal celý, tak na 60. stránce už může být unavený, přesycený. Dovolím si tipnout, že „glosa“ je nejméně čtenou rubrikou zinu.

Na samém konci zjistíme s jakým rozpočtem hospodaří baníkovská Alena Schillenová, mrkneme, co nového si může fanda koupit, aby slávu fanoušků Baníku podpořil (bez peněz se to dělat nedá). To už však dnešní číslo legendárního zinu zavíráme. Většina z nás s pocitem, že se těšíme na další...

Jaky tedy současný Bazal je?  Jedna se o velmi kvalitní fanouškovské čtivo, které nejen že informuje, ale také, a tak to bylo před 20 lety u mě, a je to možná ještě důležitější než „pouhé“ sdělení informací, formuje správné fanouškovské uvažovaní každého čtenáře. Mnohým to může připadat přitažené za vlasy, ale já tvrdím, že i díky Bazalu je fanouškovká obec Chacharů tam, kde je. Proto vy, kterým je zin pracně tvořen úzkou skupinou obrovských nadšenců, sáhněte příště do kapsy a tu pajdu za něj dejte. Děláte to proto, aby i nadále platil slogan, který je už léta napsán na jedné z vlajek Chacharů, na které hraje prim černá barva. Tedy „Baníček nejlepší u nás!!!“...

Dostanete do ruky kvalitní čtivo, vkusnou a jednoduchou grafiku i jasné zpracování... A možná oželíte několik překlepů , které jsou asi největším nešvarem této legendy z Kybyho igelitky. 

J.R. from B.K.