Baník - Liberec 0:0, "Netrefíme ani stodolu..."

Nálada mezi baníkovskou obcí před zápasem s Libercem nebyla nejlepší. Z vyhlášeného předsezónního boje o top šestku a podvědomě také útoku na poháry, se dlouhodobě stává pořádně hluboký kalich hořkosti, který jsme, jak se zdá, ještě rozhodně nevypili až do dna. Ač se o tom oficiálně stále ještě nemluví, čeká nás už jen tuhý boj o záchranu. Zůstává tak trochu s podivem, že nejvyšší klubové vedení stále mlčí. Široká baníkovská veřejnost by jistě uvítala ať už tiskové, nebo jiné prohlášení "tří králů" z Bazalů (Mikloško, Bělák, Brabec), jak zmínění pánové vidí současnou situaci Baníku, jak nastalou krizi řeší a hlavně, jaké kroky budou následovat, aby nás v nejbližší době nepotkal podobný, nešťastný scénář. 

Naštěstí ostravský fanda fotbalu, tedy alespoň ten, který sleduje Baník dlouhodobě, má nervy z kalené oceli, takže ví, jak to v posledních kolech chodí a že o bláznivé výsledky na chvostu tabulky nebývá nouze. Asi je trochu bláhové se k tomuto faktu upírat, ale co naplat, nějakou berličku si najít musíme, když hráči s baníkovským znakem na prsou mají problém trefit zařízení z pozic, kdy je snad i fyzikálně nemožné branku přestřelit. Ale jak vidíte, i takové "borce" mezi sebou máme. Avšak věříme a věřit budem, co nám taky zbývá. Teď už musí jít krása stranou a body potřebujeme ukopat za každou cenu. 

Sobotní zápas byl také ovlivněn verdiktem disciplinární komise, která nás odměnila za pyroshow uzavřeným kotlem. Snad jen blázen se mohl domnívat, že by při zápase proti Spartě mohlo chybět pyro. Jaký význam však má tento trest, je ovšem záhadou, když se celý kotel a jeho přívrženci přesunuli na opačnou stranu stadionu a bylo po problému. Trochu nám to sice ubralo místo pro vyvěšení zástav, ale co, pro jednou to šlo přežít. Celkově na zápas dorazilo 5 027 diváků, mezi kterými je zahrnuto i 14 kusů z Liberce. Dovezli s sebou dvě menší vlajky a hledali skulinky v ostravském supportu pro podporu svých hráčů. 

S úvodem zápasu formujeme ne úplně početný sektor, který vítá hráče při nástupu výmluvným transparentem, vztahující se k prvnímu dubnovému dni, o tom, že: "Dnes nechceme žádný aprílový výsledek! Bereme jen 3 body!". Ke zklamání všech přítomných zůstalo poselství z nápisů nevyslyšeno. Dále byly k vidění ještě další dva nápisy. První, stručný a jasný "Mistrz, mistrz GKS", gratulující našim jediným družebním kamarádům k zisku mistrovského titulu v hokeji, kdy GieKSa zametla ve finále s Tychami nejrychlejším možným výsledkem 4:0 na zápasy. Druhý transparent byl směřován k nadcházejícímu výjezdu do Uherského Hradiště a zval všechny Chachary ke společnému pochodu na sobotní zápas. V průběhu druhé půle se ještě v rukou Chacharů objevila desítka nových, ručně malovaných, modrobílých vlajek na tyčích. Mezi nimiž byla třeba zdravice pro LFA nebo vzpomínka na vítězství v českém poháru.

Nechybí ani velké vlajky na tyčích, které s přestávkami vlají v našem sektoru celý zápas. Občas tato informace v našem reportu chybí, což je docela škoda, protože i tyto vlajky tvoří jeden z hlavních rozpoznávacích znaků kotle. Například v Itálii jsou tyto zástavy brány na stejnou úroveň jako vlajky vyvěšené na plotě. I my se snažíme, pokud to počasí, popřípadě security na výjezdu dovolí, aby tyto zástavy byly s námi všude. 

Co se týče našeho supportu, tak by se dal označit za průměrný. Občas zněl pěkně, ale žádná velká euforie to nebyla. Vždy jsem si myslel, že nejvzdálenější sektory od kotle, při jeho klasickém umístění, nefandí, protože nejde na tu dálku kotli dobře rozumět, ale tento zápas ukázal, že zde už se spíše shlukují opravdu lidé, kteří chtějí sledovat fotbal, než se aktivně zapojit, alespoň občas do supportu. Ještě nutno zmínit, že vedle klasického sektoru "vlajkonošů" byl opět v provozu sektor "Mladého Chachara". 

Hned po závěrečném hvizdu vystavilo ostravské publikum vysvědčení se spokojeností se zápasem. Z ochozů městského stadionu se začal ozývat pískot a pokřiky "My chceme Baník". Rozloučení s hráči se omezilo jen na pokřik "Vždycky s Vámi". Viděli jsme nasazení, které třeba brutálně chybělo v Budějovicích, ale i přes penzum jasných šancí se ukazatelem skóre nepovedlo zahýbat. Velká škoda a ty tři body jsou už fakt třeba!

A teď v co největším počtu na Slovácko, bando, kde se všichni uvidíme na srazu ve 14:00 na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti. 

P.S.: občas si v diskuzích čteme, proč kotel stále fandí atd. K tomu lze dodat asi jen jediné. To je naše mentalita, naše nátura, prostě to tak cítíme. I když tuto situaci neseme těžce a jsme opravdu nasraní až na půdu, pořád máme za to, že ticho by ještě víc prohloubilo už tak negativní atmosféru kolem klubu a zamávalo s posledními zbytky sebevědomí hráčů, což při boji o záchranu není úplně to pravé ořechové. 

Můžeme jen prozradit, že se fanoušci v nedávné době potkali v širším kruhu s hráči a trenérem, v užším kruhu s vedením a ani po jedné z těchto schůzek jsme rozhodně neodcházeli s úsměvem na rtech.

Sepsal: Ondra