Baník - Dukla "Naviděnou, domove..."

Myšlenky upínající se k tomuto rozlučkovému zápasu se ostravským ultras promítají v hlavách více než skoro rok. Celou situaci kolem posledního zápasu navíc velmi komplikují bojové vztahy s klubovým vedením. Zhruba dva měsíce zpátky přichází na přetřes mezi "malíři a natěrači" téma posledního zápasu. Už s vědomím faktu, že mnoho času nezbývá. Mezi námi samotnými nepanuje názorová jednota jak k zápasu přistoupit. Nakonec vítězí, že i přes možné problémy připravíme pyroshow i malovanou choreografii. 

Roztáčí se tedy ono pověstné mlýnské kolo příprav. Organizace zápasu doposud předčila vše, s čím se současná parta „ochotníků“ setkala. Krom obligátních příprav typu vymyšlení choreografie (to šlo naštěstí samo), nakoupení barev, obvolávaní lidí atd. Vše však v daleko větším rozsahu, než jsme zvyklí… Nově musíme pro toto choreo obstarat vyhovující prostory na malování, zajistit internetovou kampaň, postarat se o distribuci více než čtyř tisíc letáků a zajistit s rozvozem materiál pro propagaci zápasu na území fanklubů. Výrobu rozlučkových suvenýrů nepočítaje. Některým z aktérů už z toho frmolu solidně hrabe. Hlavně závěrečných 14 dní bylo hektických. Z domu organizátoři odcházejí po sedmé a vracejí se nejdříve za 12 hodin (ano, opravdu tento čas byl výhradně věnován pouze přípravám na poslední zápas). Přítelkyně a rodiny nás znaly víceméně už jen z fotek. Na choreografii se výrobně podílelo od 15. 4. v jednu chvíli nejvíce 14 osob, výjimkou však nebyl ani jedinec pracující sám. Všem zainteresovaným velmi děkujeme!!!

Zásadní trhlinu do našich plánů přináší výrok představenstva FC Baník Ostrava, které ve čtvrtek 28. 5. odmítá vpustit na stadion část z naší hlavní choreografie. Mocipanům z Bazalů se nelíbí malůvka s létajícími lavicemi. V ústním vyrozumění bylo fanouškům sděleno, že klubu a jeho zaměstnancům se nelibí násilná tématika, která údajně neodpovídá smyslu a významu dne, účelově vytrháváme věci z kontextu a ukazujeme jen to zlé, co se na našem stadionu stalo. Je nám rovněž porazeno, cože máme místo tohoto obrázku nakreslit, ale nebojte… Do vlastního řemesla si „odborníky z Bazalů“ kafrat nenecháme :-)). Trváme však na svém a létající lavice považujeme za stejnou součást historie našeho svatostánku, jako čtyři mistrovské tituly nebo povedené kartoniády. Naše rozlučka měla být, a troufáme si říci, že i byla, s nádechem fanouškovství. To, že činovníci klubu nebyli schopni zajistit ze své strany rozlučku s nádechem historie fotbalové, je jen jejich problém. V tuto chvíli to opravdu vypadá, že zápas bude bez choreografie. V pátek se však hýbou ledy a „z ničeho nic“ zvoní telefon se zprávou, že choreografie je po opětovném projednání představenstva spolu s kronikářem povolena a onen moment uznán opravdu jako součást historie Bazalů. Tolik oficiální varianta prezentována klubem. Neoficiální verze pak hovoří, že v celé kauze o povolení choreografie sehrál klíčovou roli Bary při ostřejší výměně názoru s panem Peťulkou Š.

V den zápasu si jednotlivé nejaktivnější fankluby Baníku dávají společné srazy ve svých městech, ze kterých se následně vydávají do Ostravy. Z Těšínského Slezska putovala dvacítka osob, ke které se v průběhu cesty připojila čtyřicítka karvinských. Na následující zastávce se k nim přidává ještě 50 osob z Bohumína. Po příjezdu na ostravské hlavní nádraží poté již všichni společně pochodují na velký sraz k radnici. Z opačného směru do hornického města dorazila zhruba stošedesátičlenná banda havířovských a frýdecko-místeckých (v poměru 50:50), kdy i oni jdou společně k Nové radnici. Lehce nečekaný byl příjezd sedmdesáti osob z Novojičínska. Jejich počet byl i pro ně samotné překvapením. Z moravských fanklubů do domovského města Baníku dorazila třicítka jihomoravských, šest aut z Valašska a další třicítka, tentokrát šumperská. Z předměstí Ostravy pak stojí za zmínku 25 vratimovských a 16 lidí ze Studénky. Na územích většiny zmíněných fanklubů proběhla ve větší či menší míře řádná propagace rozlučkového dne, a to jak v podobě plakátů, tak nápisů na mostech, plotech apod. a samozřejmě na sociálních sítích. Na několika srazech zahořela i nějaká ta pyrotechnika.

V sobotu, krátce po jedenácté, naposledy naklusá přes hlavní tribunu asi dvacítka osob připravovat úvodní choreo a další nezbytné propriety. Přípravy jsou opravdu hektické, do všeho se připojuje nepřítel číslo jedna pro sobotní den - déšť… Trochu zlobí i ochranka. Nakonec se vše se štěstím stíhá.

Mezitím se pozvolna schází na smluveném místě u Nové radnice široká baníkovská obec. K vidění jsou opravdu všichni. Mladí, staří, aktivní či už vysloužilí baníkovci.  I tímto gestem fanoušci jasně ukazují na čí straně sporu stojí. Souběžně s pochodem totiž na Bazalech probíhal zápas legend Baníku, kterých bylo přítomno opravdu poskrovnu, a týmem osobností.. Přesně s úderem patnácté hodiny se na Prokešově náměstí začínají provolávat hromově chorály velebící náš milovaný klub a stadion. Zhruba patnáct minut po třetí hodině odpolední se vydává natěšený dav směr Bazaly. V čele průvodu nemůže být nesena jiná vlajka, než zástava věnovaná našemu stadionu. Těsně za ní se objevuje pět velkých kruhových kartónů s nápisem „Domov“. Pochod dále kromě zpěvu chorálů obohacuje pětistovka modrých vlaječek, různé komixové bubliny s texty, náčrtky stadionu a množství pyrotechniky. Zhruba po půl hodině doráží tří a půl tisícový dav před Bazaly. Zde zazpívá klubovou hymnu, odpálí poslední zbytky pyrotechniky, pozdraví škůdce ve vedení a přítomní se rozcházejí pozvolna do areálu Bazalů.

Čím více se krátí čas směřující k výkopu zápasu, tím více se to hemží pod sektory S nervózními postavičkami. Aby toho u organizace choreografie nebylo málo, přidává se před úvodním hvizdem silný déšť a odsunuje prezentaci až hluboko do prvního poločasu. Rovněž mezi námi panují obavy jak na podobný scénář zareagují návštěvnicí ochozů. Z pochopitelných důvodů jsme se vždy snažili choreografii předvést do úvodního hvizdu. Déšť nakonec ustává, nad hlavy přítomných může být tedy vytaženo 5 velkých plachet o celkové velikosti 80x28m. Ve středu dominuje pochopitelně malůvka našeho fotbalového domova, po stranách je znázorněno šest fotografií s především fanouškovsky významnými momenty proběhnuvšími kdy na Bazalech. Našlo by se toho určitě daleko více, ale holt už nezbylo místo. Krajní dvojce igelitových plachet uzavírající choreo byla věnována době strávené na stadionu spolu se symboly tohoto místa. Volná místa v horní části ochozu zaplnily na tři stovky igelitových vlajek, hořící pyrotechnika a držena je šedesátka obouruček. Reklamy na plotě současně zahaluje nostalgický nápis po celé délce chorea „Bylo tu fajně jak cyp! Naviděnou, domove…“  Především jedna za tří papírových sektorovek dostala při dešti slušně zabrat a její stav nebyl zdaleka stoprocentní. Děkuje všem fanouškům na ochozech za vzornou spolupráci. Bez vás by to neklaplo... Na tuto fotku by se měli dlouze podívat hlavně ti, jenž kritizují ceny v našem e-shopu nebo výběr peněz na výjezdech do čapky určený na choreo. Právě díky těmto financím jsme mohli pokrýt všechny náklady na choreografii ve výši 100.000 Kč.        

Ihned po odprezentování hlavní rozlučkové choreografie začínají přípravy na další představení, tentokrát však již jen v sektoru domácích vlajkonošů. Ten byl rozdělen na dvě poloviny, kdy v jeho vrchní půlce byly rozdány kartony bílé a černé, a v té spodní modré a žluté (jebat Opavu J ). Chvíli před koncem prvního poločasu přichází čas na samotnou realizaci. Uprostřed kotle je roztažen znak Baníku a nad hlavy přítomných putují kartony v klubových barvách, tedy bílé a modré. V horní části sektoru vše doplnil nápis „Navždy SLEZSKÝM klubem“. Po chvíli se barvy mění, tentokrát jde o kombinaci slezskou – černožlutou. K této části chorea měly být odpáleny dýmovnice ve stejných barvách, bohužel po organizační chybě (v tu chvíli jsme je prostě nemohli najít), k tomu nedochází.

V průběhu druhé půle přichází na další optickou show. Plánovaná „argentina“ však byla ještě chaotičtější, než měla být. Nejprve vzduchem proletí na patnáct stovek konfet, poté sektor zahalí dýmy (vzduch, co není vidět, není vzduch!) a následně se nad hlavami vznášejí nastříhané papírky (některým však dělalo problémy dodržet pokyny z megafonu a začali je vyhazovat dříve, než měli). Poté již vlají modrobílé vlajky a ostravské ovzduší je opět řádně zviditelněno dýmovnicemi. 

S blížícím koncem zápasu se jednotlivé fankluby a další osoby rozmisťují po celých ochozech, aby se připravili na závěrečný hřeb rozlučky. I v tomto případě neproběhlo vše tak, jak mělo, jelikož někteří to nemohli vydržet a odpálili své race dřív, než měli. To bylo impulsem i pro zbytek a stadion Bazaly tak v tu chvíli ozářilo na pět stovek červených rací. Jednalo se o historicky největší pyroshow, jaká se kdy na tuzemské scéně konala a lze říct, že jsme překonali i mnohé renomované fanouškovské tábory v rámci celé Evropy.

Následně již na hrací plochu vbíhají první fanoušci a rozhodčí předčasně o pár minut ukončuje zápas. To už se přidávají i další fans a na hřišti to vypadá jak při oslavách mistrovského titulu. V trávníku se objevují první výkopy a v prořídlých ochozech lze pozorovat, jak si mnoho lidí „vytrhává“ sedačky jako suvenýr na památku. Toto jde pochopit. Co však pochopit nelze, bylo někteří jedinci, kteří sedačky vykopávali nejspíš jen tak z nudy. Jinak si totiž nelze vysvětlit, když jich vykopli třeba i deset za sebou. Stejně nepochopitelné bylo rozebrání brankové konstrukce. V okolí stadionu však „strážci zákona“ nemají pro sběratele suvenýrů pochopení a spoustu osob kvůli sedačkám, které zabavují, sepisují. Několik osob bohužel končí i s pouty na rukou.

Samostatnou kapitolou zápasu bylo fandění. Oproti běžným zvyklostem se o něj starali rovnou tři lidé. Kromě současného supportleadra to byli spíkři z dob minulých – Kyby a Hrnek. Pro většinu přítomných to bylo nečekané překvapení a pro spoustu osob i oživení vzpomínek na dřívější časy na tribunách. I pro doping samotný to rozhodně bylo vítaným oživením. V průběhu celého zápasů se support držel na vysoké úrovni, ale k dokonalosti mu však něco scházelo. Kaňkou byla hluchá místa, která se objevovala zejména v druhém poločase. V celkovém součtu však lze říct, že (nejen) po stránce akustické jsme se s našim domovem rozloučili důstojně. Bazaly si zasloužily ještě naposledy zažít parádní atmosféru.

Závěrem ještě pár bodů. Zklamáním byla klubová hymna v podání Jarka Nohavici. Chybovat zrovna při něčem takovém je ostuda. Velmi úsměvně působí mediální hysterie, která se kvůli sedačkám strhla. Město vyhrožuje trestním oznámením, škoda prý přesáhla milion korun. Těžko říct za co. Sedačky již mají svou životnost za sebou, drtivou většinu z nich lze „vykopnout“ pouhým pohledem a na nevyužívaném stadionu by stejně ležely ladem. Další humornou věcí na celém dnu byly informace o tom, že Šafarčík byl tak vystrašený, že mu ochranka dokonce vymýšlela únikové cesty ze stadionu pro případ, že by mu někdo chtěl jasně a stručně vysvětlil, jak se správně k Baníku chovat.